Amalgám a rýžování zlata

07.07.2026 12:00

Aktualizováno: 08.07.2026 08:00

Většina zlatokopů hledá ve šlichu krásně žluté zlatinky. Jenže čas od času se může objevit i něco, co na první pohled vypadá spíš jako kousek olova, cínu nebo stříbrná kulička. Mnoho lidí takový nález bez přemýšlení vyhodí. Přitom může jít o amalgám - směs zlata a rtuti, která má za sebou fascinující historii sahající tisíce let do minulosti.

V tomto článku si vysvětlíme, jak amalgám vzniká, proč se objevuje i při rýžování zlata, jak ho poznat, proč může být nebezpečný a jak s ním správně zacházet. Podíváme se také na jeho historické využití při těžbě zlata i na důvody, proč se od této metody dnes téměř všude upustilo.

Foto: Pěkný vzorek zlata s amalgamizací na spodní části na makrofotografii. Skutečná velikost vzorku jsou necelé 3mm (Česká republika), soukromá sbírka.

Co je amalgám?

Každý zlatokop může čas od času narazit na zvláštní stříbřitě šedou hmotu, která na první pohled nevypadá jako zlato. Přesto může obsahovat jeho značné množství. Řeč je o amalgámu, tedy slitině rtuti a zlata.

Rtuť má jednu neobvyklou vlastnost - dokáže rozpouštět některé kovy, především zlato a stříbro. Když se drobné částečky zlata dostanou do kontaktu s kapkou rtuti, začnou se do ní postupně „vpíjet“ a vzniká měkká kovová hmota nazývaná amalgám.

Právě proto se mezi zlatokopy traduje, že rtuť začne zlato „požírat“.

Foto: ilustrační obrázek krystalické mřížky zlata napadené rtutí.

Jak amalgám vzniká v přírodě?

Přestože si většina lidí spojuje amalgám hlavně se zubními plombami nebo těžbou, může vznikat i zcela přirozeně.

V minulosti se rtuť do životního prostředí dostávala:

• z historické těžby zlata,
• ze starých dolů,
• z průmyslové činnosti,
• ze zpracování rud.

Rtuť je poměrně těžký kov a podobně jako zlato se usazuje ve štěrkových náplavech řek. Pokud se zde setká se zlatem, může během let nebo desetiletí vytvořit přírodní amalgám.

V některých oblastech světa lze dodnes vyrýžovat drobné kousky amalgámu společně se zlatem, jako například i u nás v Česku v lokalitách s historickou minulotsí těžby zlata nebo na velkých řekách.

Rtuť se může vyskytovat v přírodě v podobě drobných kuliček s výskytem ložiska rud Cinabaritu (rumělky).

Foto: Aleš Telecký. Na fotografii Rumělka se zlatem na měrce. ČR, soukromá sbírka.

Amalgám při rýžování zlata

I v České republice se může stát, že zlatokop při rýžování objeví malou stříbřitou kuličku nebo šedivý povlak na zlatince.

Pozor! Pokud máte podezření, že jste našli amalgám: Nenechávejte jej společně s ostatním zlatem.

Rtuť totiž dokáže:

• rozpouštět další zlatinky,
• spojovat je dohromady,
• vytvářet větší hrudky amalgámu.

Pokud takový nález objevíte, uložte jej odděleně do samostatné nádobky nebo ampulky.

Foto: Zlatinka napadnutá rtutí. ČR, soukromá sbírka.

Jak poznat amalgám?

Amalgám bývá:

• stříbřitě šedý,
• měkký,
• někdy připomíná kapku tekutého kovu,
• může mít na sobě zlatavé skvrny.

Na rozdíl od zlata není sytě žlutý a při dotyku může působit „mastným“ dojmem.

Foto: Zlatinky napadnuté rtutí zakroužkované červeně. ČR, říční zlato ze soukromé sbírky.

Historie: Když rtuť změnila těžbu zlata

Lidé objevili schopnost rtuti rozpouštět zlato již před více než 2 000 lety.

Amalgamace se postupně stala jednou z nejdůležitějších metod získávání zlata.

Používala se:

• ve starém Římě,
• ve středověké Evropě,
• během zlaté horečky v Kalifornii,
• v Jižní Americe,
• v Austrálii,
• v Rusku,
• v Mongolsku,
• v Asii.

Ve zlatokopeckých táborech byla rtuť doslova pokladem, protože umožňovala získat i velmi jemné zlatinky, které by jinak odplavaly.
Pozn. redakce: Dříve neměli technologie na zpracování jemného zlata, jako máme dnes. Dnes používáme sofistikovanější splavy, hydrodynamicky optimalizované profily gum a umíme zachytit i tak jemné zlato, které dřívějším zlatokopům utíkalo.

Foto: Rtuť v pánvi se šlichem a zlatinkami (ilustrační obrázek).

Jak se zlato získávalo pomocí rtuti?

Princip byl jednoduchý:

• Zlato se smíchalo se rtutí.
• Vznikl amalgám.
• Amalgám se zahřál.
• Rtuť se odpařila.
• Zůstalo čisté zlato.

Metoda byla velmi účinná, ale také mimořádně nebezpečná. Bohužel i dnes se v některých oblastech při získávání zlata stále používá již nelegální amalgamace.

Výpary rtuti jsou totiž silně toxické.

Foto: ilustrační obrázek odpařování rtuti ze zlata.

Použití amalgámu v historii

Těžba zlata - Nejznámější použití. Umožňovalo získat i velmi jemné částečky zlata.

Těžba stříbra - Stejný princip se používal také při získávání stříbra z rud.

Zubní lékařství - Po více než 150 let se používal zubní amalgám pro výrobu plomb.

Výroba zrcadel - Ve středověku se amalgám používal při výrobě kvalitních zrcadel.

Chemický průmysl - Rtuť a její slitiny našly využití při výrobě některých chemikálií a laboratorních přístrojů.

Vědecké přístroje - Dříve byla rtuť součástí:

• teploměrů,
• barometrů,
• spínačů,
• měřicích zařízení.

Proč se amalgám dnes téměř nepoužívá?

Hlavním důvodem je jeho toxicita.

Rtuť:

• poškozuje nervový systém,
• poškozuje ledviny,
• hromadí se v organismu,
• kontaminuje vodní prostředí,
• může přecházet do potravního řetězce.

Právě historické používání rtuti při těžbě zlata způsobilo znečištění mnoha řek po celém světě.

V některých zemích se s jejími následky potýkají dodnes.

Foto: ilustrační obrázek krajiny postižené neekologickou těžbou zlata.

Je nález amalgámu nebezpečný?

Malý nález zpravidla nepředstavuje akutní nebezpečí, ale je nutné dodržovat několik pravidel:

• Nedotýkejte se ho zbytečně rukama.
• Uchovávejte jej odděleně od ostatního zlata.
• Nevystavujte jej vysokým teplotám.
• Nikdy jej nezahřívejte v domácích podmínkách.
• Uchovávejte jej mimo dosah dětí.
• Nevylévejte rtuť do přírody ani do odpadu.
• Nekonzumujte a nekuřte u manipulace.

Foto: Zlatinka postižená rtutí. ČR, soukromá sbírka.

Zajímavost pro zlatokopy

Pokud jste někdy našli několik zlatinek slepených do podivné stříbřité hrudky, je možné, že jste narazili právě na amalgám.

Takový nález je sice poměrně vzácný, ale představuje zajímavou připomínku historie těžby zlata a zároveň důkaz, že rtuť a zlato mají mezi sebou velmi neobvyklý vztah.

Amalgám je fascinující směs rtuti a zlata, která po staletí pomáhala lidem získávat drahé kovy. Současně však patří mezi látky, se kterými je třeba zacházet s maximální opatrností.

Až budete příště rýžovat zlato a objevíte šedivou placičku mezi zlatinkami, zbystřete. Možná jste právě našli kousek historie ukrytý ve štěrku.

Jen nezapomeňte jedno pravidlo každého zlatokopa: amalgám nikdy nenechávejte společně s ostatním zlatem.

Shrnutí

Amalgám je důkazem toho, že historie těžby zlata je dodnes ukrytá nejen ve starých dolech, ale i ve štěrku našich řek. Přestože se s ním běžný zlatokop setká jen výjimečně, vyplatí se vědět, jak vypadá a jak s ním správně zacházet. Správná identifikace totiž může zabránit poškození ostatních zlatinek i zbytečnému kontaktu s rtutí.

Pokud při rýžování objevíte podezřelou stříbřitě šedou hmotu nebo zlatinku pokrytou šedým povlakem, neukládejte ji mezi ostatní nálezy. Oddělte ji do samostatné ampulky nebo nádobky a manipulujte s ní pouze nezbytně nutnou dobu. I když bývá množství rtuti u podobných nálezů velmi malé, opatrnost je vždy na místě.

Rýžování zlata není jen o hledání žlutého kovu. Často je také cestou za poznáním geologie, historie a technologií, které lidstvo po staletí využívalo při získávání drahých kovů. Právě amalgám je jedním z nejzajímavějších svědků této historie a připomíná, jak tenká je hranice mezi mimořádně účinnou metodou těžby a látkou, která může představovat významné riziko pro člověka i přírodu.

Zdroj: Redakce Rawgold, Fotky: Redakce Rawgold, John Rush Gold, Aleš Telecký