Zlato z Rumunského dolu Roşia Montană
18.02.2023 16:30
Aktualizováno: 20.02.2023 13:08
Dva tisíce let starý důl Roşia Montană patřil už od dob římanů místům Transylvánie. Bývalo zde významné naleziště zlata, o čemž svědčí také 24 voskových tabulek, které zaznamenávají podrobnosti o těžbě. Tyto tabulky jsou vystaveny v místním muzeu hornictví, jehož součástí je také komplex spletitých římských a středověkých chodeb. Nedávno se o další těžbu zlata a stříbra pokusila kanadská společnost Gabriel Resources, která zde chtěla vybudovat největší povrchový důl na kontinentu. Což neprošlo u místních obyvatel, kteří se obávají zničení zdejšího ekosystému i ztráty významné kulturní památky jako jsou římské chodby a ochozy. Rozsáhlou těžbou zlata by také mohl být narušen typický ráz zdejšího kraje tvořený menšími hornickými vesničkami.
Roșia Montană je rumunská obec v župě Alba, v historickém regionu Sedmihradska. Nachází se v apusenském pohoří. V obci žijí necelé tři tisíce obyvatel. Okolní krajina je bohatá na rudy kovů a lokalita má hornickou historii starou minimálně 2000 let. V roce 2021 byla těžební krajina Roșia Montană o rozloze 1663 hektarů po dlouhých hádkách zapsána na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
Bohatá naleziště zlata a dalších minerálů v okolí jsou využívána při nejmenším od dob starověkého Říma. Již Hérodotos ve 4. století před Kristem zmiňuje těžbu zlata v této oblasti etnikem Agathyrsi příbuzným se Skyty. Zásoby zlata byly jedním z motivů zřízení římské provincie Dácie na sever od dolního Dunaje císařem Trajánem v roce 106. Vzniklá římská osada nesla název Alburnus Maior, obyvatelstvo tvořili zejména ilyrští osadníci. Římané se z Dácie stáhli v 70. létech 2. století. V pozdním starověku a ve středověku těžební zařízení a infrastruktura chátraly. Neklidná situace na hranicích a bouřlivé období stěhování národů neumožnily prosperující podporu těžebního průmyslu.
Teprve v pozdním středověku se ujala imigrační opatření uherských králů, která přivedla do země tzv. sedmihradské Sasy, maďarské osadníky a přesídlila sem část Sikulů. Došlo ke stabilizaci skromného těžebního průmyslu, který však nikdy nebyl schopen se vyrovnat jeho dřívější velikosti. Teprve poté, co byla odvrácena turecká hrozba, byla Marie Terezie schopna rozšířit těžbu. Jako jedna z největších dolů v monarchii se Roșia Montană stala finanční podporou podunajské říše a vládnoucího habsburského domu. Doly byly rozšiřovány pomocí německých horníků, kteří také formovali kulturní krajinu - např. zdejší vesnice nesou německé archtektonické a urbanistické prvky.
Těžba zlata probíhala i za komunistického Rumunska. Zlatý důl zde fungoval až do roku 2006. Po jeho zavření existovaly snahy obnovení těžby. To však vyvolalo vlnu odporu a rumunská poslanecká sněmovna projekt případné těžby zamítla a zároveň prohlásila oblast za historickou památku národního významu, což podstatně reguluje průmyslové aktivity.
