Diamant - těžba, význam a historie

20.02.2023 14:00

Aktualizováno: 07.11.2023 01:40

Úvod

Ačkoli je diamant vlastně pouze modifikace všudypřítomného uhlíku, právem se pokládá za krále drahokamů. Diamant je nejtvrdším minerálem na Zemi (teoreticky ještě tvrdší fáze uhlíku jako lonsdaleit a uměle připravené materiály pomineme). Kromě tvrdosti diamat vyniká také dalšími fyzikálními vlastnostmi jako je vysoký index lomu světla (pouze minerál moissanit má vyšší) a disperze světla na jeho jednotlivé části spektra. Diamanty lidstvo fascinují od starověku a jsou náležitě ceněné. Hodnota vytěžených drahokamových diamantů je vyšší než hodnota všech ostatních drahokamů dohromady.

Diamanty jsou vzácnými drahokamy, které se staly symbolem elegance, krásy a nadčasovosti. Jejich využití v šperkařství je dobře známé a ceněné po celém světě. Diamanty jsou často používány k výrobě luxusních šperků, jako jsou prsteny, náhrdelníky, náramky a také dámské náušnice.

Podívejte Se, Jak Se Diamanty Skutečně Dobývají

Původ diamantů

Původ diamantů byl dlouhou dobu záhadný a uspokojivě není vysvětlený dodnes. V současnosti převládá názor, že diamanty jsou vázané na staré subdukční zóny, které zavlekly karbonátové horniny až do svrchního pláště, kde v hloubkách kolem 150-200 km při teplotě až 1200°C z organického uhlíku vznikly diamanty. Matečná hornina diamantu se jmenuje kimberlit a je poměrně vzácná. Kimberlit patří k tzv. ultramafickým horninám, má nízký obsah křemíku a vysoký obsah draslíku a hořčíku. Kromě diamantů jsou pro kimberlity typické další minerály jako moissanit, granát pyropového složení s vysokým obsahem chromu, chromspinel, spinel a další. K zemskému povrchu se diamanty dostávají v místech, kde se od sebe oddělují velké bloky kontinentální zemské kůry a dochází k velkým přesunům plášťových hmot. Svrchnoplášťové magma pak pod velkým tlakem proniká k povrchu a tuhne v podobě trubek, které mají tvar válcovitých až kuželovitých, směrem do podloží se zužujících těles o průměru až 2km, která směrem do hloubky přecházejí do deskovitých žil. Zdaleka ne všechny kimberlitové trubky obsahují diamanty, těžitelných struktur je na světě kolem stovky. Mnohem častější jsou diatrémy - komínové brekcie různých hornin vytržených ze značných hloubek, které horniny podobné kimberlitům pouze tmelí. Diatrémy mohou být zdrojem nejen diamantů, ale i dalších drahokamů, jako je např. granát, zirkon a safír.

Na fotografii zatopený diamantový důl Big Hole. Pokud vás zajímá jak vypadají další diamantové doly, na google jsme pro vás vyhledali fotky - prohlédněte si největší diamantové doly světa.

Historie diamantů

Lidé si začali diamantů všímat někdy v 8. století před naším letopočtem v Indii. Do Evropy se diamanty začaly dostávat za Alexandra Makedonského a jejich název je odvozen od řeckého slova adamás, což značí nezničitelný, či neporazitelný. Diamanty byly dlouho zasazovány do šperků pouze v přírodním stavu, protože je nebylo možné brousit. Až v 17. století francouzští brusiči drahokamů zjistili, že diamant lze opracovat pouze jiným diamantem. Na začátku 18. století si vědci všimli skutečnosti, že diamanty na vzduchu beze zbytku hoří, což byla dlouhou dobu záhadná vlastnost neznámá u jiných drahokamů. Dnes víme, že diamanty jsou tvořeny uhlíkem. Pálení odštěpků diamantů se používalo jako důkaz pravosti až do začátku 20. stol.

Briliantový brus

Briliant je tvar výbrusu který se v současnosti používá pro vybroušení většiny diamantů a dalších drahých kamenů. Standartní brilianty jsou při pohledu shora kulatého tvaru, ale existují i kapkovité a oválné varianty. Moderní briliant má 58 facet a vyvíjí se od 17. století. První brilianty spatřily světlo světa ve Francii, měly 17 facet a říkalo se jim Mazarénův brus. Jejich tvar byl odvozen od tvaru oktaedru, ze kterého byl také broušen. Tento způsob výbrusu diamantu si rychle našel velkou oblibu, protože na rozdíl od jiných tehdy používaných způsobů broušení vynikal velkou brilancí a kameny ve špercích díky tomu odrážely světlo a „zářily“. Během 18. stol byl Mazarénův brus zdokonalen v Itálii a podle vynálezce byl pojmenován Peruzziho brus. Počet facet se zvýšil na 33 a postupným zdokonalováním Peruzziho brusu vznikl Staroevropský brus, který byl přímým předchůdcem briliantu.

Tvar briliantu a úhly sklonu jeho ploch navrhl v roce 1919 Marcel Tolkowski po několika letech výpočtů a měření. Tento tvar se ustálil jako standart a v mírných obměnách je používán dodnes. Briliantový tvar využívá optických vlastností diamantu, zejména jeho vysoký index lomu světla, takže téměř polovina světla, které proniká do kamene se z něj díky přesně spočítaným optickým rozhraním odráží svrchní velkou plochou ven a zároveň se rozkládá na jednotlivé barvy spektra, takže kámen září vnitřním ohněm.

Při broušení do požadovaného tvaru ovšem diamanty citelně ztrácí na váze. Ztráta může dosáhnout i 60% původní váhy suroviny. Větší kameny se proto často dělí na menší kusy, protože pak je poměr ztrát k váze vybroušených kamenů příznivější. Váha diamantů se udávám v metrických karátech, 1ct je 0,2g.

Briliantový výbrus je používán i pro další drahokamy jako zirkon, safír, topaz a granáty, často se tak brousí i minerály s nízkým indexem lomu světla jako je křemen nebo beryl. Vzhledem k tomu, že každý minerál má jiný index lomu, svírají plochy briliantů jiné úhly tak, aby co nejvíc světla odrážely svrchní plochou ven.

Diamantové horečky

První diamantová horečka se odehrála na počátku 18. století v Brazílii. Prospektoři, kteří rýžovali zlato v povodí řeky Rio Preto v brazilském vnitrozemí si začali všímat drobných těžkých a čirých kamenů, které byly určeny jako diamanty. Nález diamantů v Brazílii byl oficiálně oznámen v roce 1729 a vyvolal na svou dobu poměrně velký sběh lidí, takže se začaly vylidňovat pobřežní části Brazílie. Aby tomu portugalská koruna zabránila, uvalila na těžbu zlata a diamantů vysoké daně a zavedla monopol na výkup.

Největší diamantovou horečku odstartoval v roce 1866 nález velkého diamantu na břehu řeky Orange River v Jižní Africe. Další nálezy rychle přibývaly a v roce 1871 byly nalezeny diamanty na pahorku Colesberg Kopje. Během jednoho měsíce zde bylo vytyčeno přes 900 claimů, na nichž intenzivně pracovalo na 3000 mužů. Pahorek byl rychle odtěžen a těžaři se zakousli do podloží. Rok po nálezu diamantů zde kutalo již 50 000 lidí a z původního tábora hledačů vzniklo město Kimberley. Těžba zde pokračovala až do roku 1914 a dala vzniknout povrchové dobývce známé dnes jako Big Hole. Její rozměry jsou impozantní, napříč má 464m a byla původně 240m hluboká. Celkově zde bylo vytěženo 22 miliónů tun horniny s výtěžkem cca 3 tuny diamantů. Jedná se údajně o největší důlní dílo vytěžené ručně.

Během diamantové horečky v Kimberley působil jako lékař Dr. Emil Holub, kterého ovšem lesk diamantů nezlákal. Ve své knize Sedm let v Africe píše: „…Velký byl počet těch, jimž přála štěstěna, takže v krátké době nabyli jmění. Nepoměrně více však bylo těch, kteří jej zde pozbyli, a většina lidí zpustla zde mravně, neboť naleziště se stala brzy pelešemi všelijakých neřestí…“

Největší nalezený šperkový diamant všech dob Cullinan 3106ct.

Diamanty na všech kontinentech

V současnosti se diamanty nachází v 35 zemích na všech kontinentech (kromě Antarktidy), mezi největší těžaře patří Rusko, Kanada a Botswana. Celková produkce diamantů je kolem 30 tun za rok, ovšem šperkových kamenů je pod 1 %.

EVROPA

Článek na serveru idnes.cz popisující nález diamantů v Česku (zde).

Nejstarší evropské diamanty pocházejí z Čech. K nálezu prvního českého diamantu došlo v roce 1869 v Dlažkovicích v Českém středohoří, kde se v té době těžily a zpracovávaly proslulé české granáty. První diamant měl podobu nenápadného světle žlutého kamene podobného zirkonu, který nešel brousit na brusu pro broušení granátů a dokonce tento brus rozrýval. S kamenem si neporadil ani drobný diamantový hrot vrtáku používaného k vrtání granátů. Kámen byl pak podrobně prostudován všemi tehdy dostupnými vědeckými metodami a určen jako diamant. Nález prvního českého diamantu vzbudil velkou pozornost a takřka okamžitě se ozvaly hlasy, které zpochybňovaly jeho autenticitu a určení. Pochybnosti o určení diamantu byly záhy rozptýleny spálením několika drobných odlomků před zraky odborné komise. Dlažkovický diamant je velký pouze 4,1x2,6 mm, váží 0,057g a má tvar části zaobleného osmistěnu. V roce 1927 byl identifikován druhý český diamant, dnes označovaný jako Chřášťanský. Tento diamant byl také nalezen při rýžování granátů a byl původně pokládán za zirkon. má rozměry 3x3x2,6 mm a váhu 0,022g.

Konec zpochybňování autenticity českých diamantů přinesl až pokrok v rozvoji geologických věd. České středohoří a oblasti výskytu diamantů v jižní Africe a na Sibiři totiž vykazují několik podobných rysů. Vulkanické horniny mají obdobné složení, vyskytují se zde komínové brekcie s plášťovými horninami a zejména se zde nacházejí granáty s obsahem chromu (naše slavné české granáty), které se na Sibiři i v jižní Africe používají při nepřímé prospekci na diamanty. V 50. letech proto v Českém středohoří proběhl rozsáhlý geologický průzkum zaměřený na ověření výskytu diamantů. Prováděly se vrty do komínových brekcií, odebíraly se velkoobjemové vzorky těžkých minerálů, ovšem další diamanty zde bohužel už nalezeny nebyly. Nejzajímavějším výsledkem průzkumu byl nález několika drobných krystalů minerálu moissanitu, což je přírodní karbid křemíku a tehdy to byl teprve třetí výskyt na světě. V současnosti je moissanit popsán z několika desítek lokalit a na většině z nich doprovází diamanty.

Velkou diskuzi vyvolaly další dva diamanty, které byly nelezeny během těžby českých granátů na lokalitě Vestřev v Podkrkonoší. První o rozměrech 5,3x5,2x3,4 mm a váze 0,192g byl nalezen v roce 1997, druhý diamant nalezený roku 2000 byl ještě větší a měl rozměry 7,0x5,2x4,3 mm a hmotnost 0,32g. Oba diamanty jsou čisté a mají nažloutlou barvu. O jejich autentičnosti ovšem dodnes panují spory, protože v Podkrkonoší na rozdíl Českého středohoří nejsou známy komínové brekcie s úlomky plášťových hornin a podkrkonošký vulkanismus má odlišný charakter než vulkanismus v oblastech s výskytem diamantů. Původ diamantů z Vestřevi je proto záhadou, nicméně zcela se vyloučit nedá. Diamanty však nejsou jedinou místní zajímavostí. Během těžby granátů zde byly nalezeny vedle poměrně velkých zlatých nugetů i kovy platinové skupiny jako ryzí platina, iridiosmium a ruthenium, což je v rámci České republiky naprosto unikátní.

Prokazatelně diamantonosnými kimberlity se v Evropě může pochlubit Finsko. Jedna ze zdejších kimberlitových struktur byla pokusně těžena v 90. letech minulého století, těžba byla ovšem ztrátová a největší diamanty dosahovaly velikosti pouhé 4 mm.

Komerční těžba diamantů v Evropě v současnosti probíhá v Archangelské oblasti v severozápadním Rusku. Koncem 50. let byly v ledovcových morénách kvartérního zalednění vyrýžovány první diamanty, které podnítily rozsáhlý geologický průzkum zaměřený na nalezení primárních nalezišť. To se delší dobu nedařilo, určité nadějné indicie přinesl až regionální geofyzikální průzkum v 70. letech. Kimberlity se totiž vyznačují vysokým obsahem magnetických minerálů jako magnetit a ilmenit a vytváří magnetické anomálie. V roce 1980 byl při vrtném ověřování jedné z magnetických anomálií navrtán první kimberlit, který byl dokonce produktivní. Dnes jsou zde v provozu tři povrchové doly, v roce 2009 zde byl nalezen diamant o váze 30ct.

SEVERNÍ AMERIKA

První diamant v Kanadě byl nalezen v roce 1985 v odlehlé arktické divočině Severozápadního teritoria. Takřka okamžitě začal probíhat rozsáhlý geologický průzkum s velmi slibnými výsledky, který vedl k otevření prvního povrchového dolu v roce 1998. Kanada se pak rychle vyšvihla mezi největší producenty diamantů. Kanadská ložiska se nachází v rovinaté a jezernaté krajině, do které se zavrtávají povrchové doly a dávají tak krajině zajímavý třetí rozměr. V roce 2018 byl v dole Diavik nalezen 552ct těžký diamant, momentálně 16. největší na světě.

V USA se momentálně diamanty komerčně netěží, i když se zde nachází několik desítek kimberlitových struktur. Na jedné z nich leží přírodní park Crater of Diamonds, kde se po zaplacení vstupného může pokusit o nalezení diamantu každý a svůj nález si může ponechat. Největší zde nalezený diamant měl 40ct, malých diamantů se zde najde kolem 600ks ročně.

Zdroj: https://www.arkansasstateparks.com/parks/crater-diamonds-state-park

Zdroj: https://www.idnes.cz/cestovani/kolem-sveta/chlapec-nasel-diamant-v-parku-crater-of-diamonds.A130817_095152_kolem-sveta_tom

JIŽNÍ AMERIKA

Kromě zmíněné Brazílie se diamanty rýžují z rozsypů na řekách ve Venezuele a Guayaně. I přes to, že jsou jejich výskyty známy velmi dlouho, nenašly se zatím primární struktury, ze kterých by mohly diamanty pocházet. Spekuluje se o tom, že diamanty sem byly přineseny paleotoky v době, kdy Jižní Amerika a Afrika byly spojené a jejich zdroje leží v dnešní Libérii a Sierra Leone.

AFRIKA

Od nálezu diamantů v Jižní Africe v 19.století se další nálezy stěhovaly na sever. V současnosti se nejvíc diamantů Africe těží v Botswaně, která je druhý největší producent diamantů na světě. V posledních letech bylo v Botswaně vytěženo několik velmi velkých kamenů velikosti 1000+ct.

Z mnoha míst, kudy prošla v minulosti těžba diamantů zbyla dobře zachovalá města duchů. Krásným příkladem je město Kolmanskop v Namibii, které postupně pohlcuje poušť.

Největší známá diamantonosná kimberlitová trubka na světě byla objevena v roce 1940 a nachází se v Tanzánii. Má průměr 2km a těží se o roku 1948. Jedná se o nejdéle činný diamantový důl, dosavadní produkce činí 3,9 tuny.

Bohatá naleziště diamantů v západní Africe byla objevena ve třicátých letech 20. stol. V poslední době nechvalně proslula občasnskými válkami a krvavými diamanty, zejména v Sierra Leone.

AUSTRÁLIE

Až donedávna patřila Autrálie díky dolu Argyle mezi největší producenty diamantů na světě. Výskyt diamantů v severní části kontinentu byl znám už od 19. stol., kdy byly diamanty nacházeny při rýžování zlata. Jejich primární zdroj se však dlouho nedařilo najít. Od 60. let provádělo několik nezávislých týmů intenzivní šlichovou prospekci na rozsáhlých územích severní Austrálie. Teprve v roce 1976 byly nalezeny slibné indicie a v roce 1979 zaklepala prospektorka Maureen Muggeridge na dveře impozantního diamantového pokladu. Díky šlichové prospekci prováděné lopatou, sítem a rýžovací pánví objevila diatrému Argyle, jedno z největších ložisek diamantů na světě. Ještě v roce 1979 se zde začaly diamanty těžit z rozsypů, od roku 1983 do roku 2020 byl v provozu povrchový i podzemní důl. Celková produkce diamantů byla úctyhodných 173 tun. Ačkoliv se jednalo převážně o technické diamanty, nacházely se zde i unikátní a velmi ceněné růžové a červené šperkové kameny.

ASIE

V Indii se diamanty rýžovaly už 9. stol př.nl. a těží se zde dodnes. Velké slavné historické diamanty jako Koh-i-noor, Hope a Orlov pocházejí z Indie. Ve východní Indii se nachází několik rýžovišť, kde se hledání diamantů i dnes věnují celé rodiny. V poslední době se rozjíždí i těžba několika kimberlitových struktur.

Velmi dlouhou tradici – řádově 1000 let má těžba diamantů na Borneu. Zdejší kameny se přes Indii dostávaly až na evropský trh. Zvláštností indonéských diamantů je jejich barevnost. Pocházejí odtud ceněné modré, zelené a žluté kameny.

Největší celosvětový producent diamantů s průměrnou těžbou 8 tun ročně je Rusko. Hlavním těžištěm ruského dobývání diamantů je sibiřské Jakutsko, menší část diamantů se těží v evropské části Ruska. Ještě před druhou světovou válkou byla vyslovena hypotéza o tom, že geologická stavba sibiřské platformy se podobá geologické stavbě jižní Afriky. Od 40. let byly do jakutské tajgy vypravovány geologické expedice, které pomocí šlichové prospekce hledaly diamanty. Dlouhou dobu byly jediným výsledkem pyropy s vysokým obsahem chromu, prakticky stejné jako v jižní Africe. Štěstí se na geology usmálo až v roce 1954, kdy byla objevena diamantonosná kimberlitová trubka Zarnica. Hned následujícího roku byly objeveny další dvě významné struktury – Mir a Udačnyj. V 60. letech zde už byla těžba v plném proudu a na trubce Udačnyj trvá dodnes. Důl Udačnyj je s hloubkou 640m největším diamantovým dolem a celkově třetím největším dolem na světě.

Na Sibiři se nachází také největší známé ložisko diamantů na světě, kterým je impaktová struktura Popigaj široká 100km. Před asi 35 milióny let zde došlo k dopadu velkého meteoritu na podloží tvořené grafitickými břidlicemi. Obrovské tlaky a teploty vyvolané impaktem přeměnily grafit na diamant a lonsdaleit. Zásoby ložiska se odhadují na neuvěřitelných 30 000 tun, avšak bohužel pouze drobných technických diamantů.

Největší diamanty

Velké a výjimečné diamanty dostávají jména. Mohou být pojmenovány buď podle nálezce, významného majitele, lokality, těžební společnosti, významné vlastnosti, nebo úplně obskurně. Největší diamant nalezený v Rusku v roce 1980 o váze 342ct má jméno 26. sjezd komunistické strany Sovětského Svazu.

Zde je seznam deseti největších dosud nalezených diamantů:

1. Sergio – 3167ct. Netypický diamant nalezený v roce 1895 v Brazílii, pojmenovaný podle nálezce. Jedná se o tzv. carbonado - zvláštní porézní polykrystalickou hmotu, ve které převažuje diamant, černě zbarvený dispergovaným grafitem a amorfním uhlíkem
2. Cullian – 3106ct. Největší nalezený šperkový diamant všech dob. Byl nalezen v roce 1906 v dole Premier II v Jižní Africe a byl pojmenován podle majitele dolu. V roce 1907 byl věnován britskému králi Edvardovi VII., který jej nechal rozdělit na devět menších kusů a vybrousit. Největší vybroušený kámen váží 530ct a jmenuje se Cullian I, nebo též Hvězda Jižní Afriky. Jedná se o největší briliant na světě. Druhý největší výbrus váží 317ct (Cullian II), oba jsou součásti britských korunovačních klenotů. Dalších 7 výbrusů (Cullian III-IX) bylo vsazeno do oficiálních šperků královny Alžběty II.
3. Sewelo – 1758ct. Největší dosud nalezený diamant v Botswaně. Vytěžen v dole Karowe roku 2019, prodán za neveřejnou sumu. Sewelo znamená v jazyce Tswana „Vzácný nález“, diamant zatím nebyl vybroušen.
4. Lucara II – 1175ct. Druhý největší diamant z dolu Karowe v Botswaně, nalezen v roce 2021. Pojmenován podle těžební společnosti, zatím neprodán.
5. Lesedi La Ronna – 1111ct. Nalezen v dole Karowe v Botswaně v roce 2015. Lesedi La Ronna znamená v jazyce Tswana „Naše Světlo“. V roce 2017 byl diamant zakoupen za 53 milionů dolarů klenotnictvím Graff v Londýně. Z kamene bylo zhotoveno 66 výbrusů, největší má302ct (8. největší broušený diamant na světě).
6. Debswana – 1098ct. Nalezen v dole Jwaneng v Botswaně v roce 2021, pojmenován podle těžební společnosti, zatím neprodán.
7. Lucara I – 998ct. Nalezen v dole Karowe v Botswaně v roce 2020, pojmenován podle těžební společnosti, zatím neprodán.
8. Excelsior – 995ct. Nalezen v roce 1893 v dole Jägersfontein v Jižní Africe při nakládání stěrku na povoz. Nálezce jej odnesl osobně řediteli dolu a obdržel odměnu 500 liber, koně, sedlo a postroj. Další osud kamene byl neradostný. Soudilo se, že diamant je příliš velký a kvalitní a tím pádem nikdo nebude schopen zaplatit za velký výbrus. Kámen byl proto rozřezán, bylo z něj vybroušeno 11 větších kamenů pojmenovaných Excelsior I-XI a několik desítek menších. Největší výbrus o váze 69ct byl v roce 1996 prodán za 2,62 miliónu dolarů.
9. Star of Sierra Leone – 969ct. Nalezen v roce 1972 na rýžovištích řeky Dimico v Sierra Leone. Kámen zakoupilo za 2,6 milionu dolarů klenotnictví Winston v New Yorku. Největší výbrus o váze 143ct byl kvůli vnitřní vadě přebroušen a rozdělen na 17 menších výbrusů. Jedná se o dokonale čisté kameny, které patří mezi 1 % nejčistších diamantů
10. Legend of Lesotho – 910ct. Nalezen v roce 2018 v dole Letsheng v Lesothu. Zakoupen za 40 milionů dolarů klenotnictvím Taché v Antverpách. Zatím nebroušen, v plánu je však zhotovení několika středně velkých výbrusů.

Autor textu: Ondřej Jaroš Višňák

Surový přírodní diamant si můžete pořídit přímo z naší nabídky, stačí si vybrat svůj diamant.