Český zlatokop na Yukonu
25.04.2023 19:00
Aktualizováno: 07.11.2023 01:38
Rozhodl se jet rýžovat zlato na Yukon, zažil dobrodružství, poznal nová místa a našel 12kg zlata!
Přečtěte si článek českého filmaře a zlatokopa. Na konci článku najdete také jeho profesionální video přímo z Yukonu a fotogalerii.
Jmenuji se Jirka Vopelka, jsem filmař a od loňského léta i zlatokop.
Po náročných covidových letech v mé profesi, kdy jsem se v podstatě nezastavil, jsem se rozhodl dát si pauzu a zhmotnit moje nadšení do severoamerických krajin a kultur. Po dlouhém přemlouvání manželky jsme se sbalili a odletěli do Kanady s cílem udělat si roadtrip z Calgary přes Banff až k arktickýmu oceánu a pak se usadit a rozkoukat na nějakou dobu v Dawson City, které mě zaujalo svojí zlatokopeckou historií, skladbou obyvatel a kulturním duchem, ale zdálo se mi i jako parádně zapadlé místo daleko od všeho, kde se dá na chvíli ‘'schovat'' od okolního světa, což se mi potvrdilo už při cestě. Člověk, který to nezažil, si vůbec nedokáže představit, jak je Kanada rozlehlá. Při srovnání s dost rozlehlým západním pobřežím USA, tohle je úplně jiná úroveň. Největší hustota osídlení je kolem hranice s USA a každým dalším kilometrem hranice číslo prudce klesá. Po nějakých 700km se dostanete k posledním větším městům a pak je úplně normální, že jedete 7 hodin mimo signál a známek jakékoliv civilizace, naprostou divočinou a takhle několik tisíc kilometrů, než se dostanete do Dawson City, města, ze kterého dědictví zlaté horečky doslova dýchá, celá krajina okolo je zhuntovaná od starých dredgů, ve městě se dá platit skoro všude zlatem, názvy všeho se odvíjí od zlata a dokonce tam stále funguje Trading post, kam zlatokopové a lovci nosí věci, které by chtěli prodat, jako mamutí kly, nuggety, kožešiny apod.
Jak jsem uvedl, pracovat v dole na zlato nikdy nebyl můj cíl, zlato mě nikdy nezajímalo, sice jsem věděl, že se i v Česku rejžuje, dokonce jsem věděl, že je to docela populární věc na Discovery, ale nikdy jsem neviděl ani jeden díl a zlatou horečku na Klondiku a Dawson City
jsem znal tak maximálně ze starých Country písní. Asi i proto mě zaujala poptávka na Facebooku od české, teď už kamarádky, že její šéf se přes léto věnuje těžbě zlata a shání lidi. Řekl jsem si, že by to mohla být fajn zkušenost a odpověděl, domluvili jsme se a za nějakých 14 dní už jsem mířil do dolu. Důl kde jsem pracoval se nachází na řece Sulphur Creek, asi deset minut od Parkera z Discovery, kam jsem se taky párkrát dostal v rámci nějakých kšeftů se strojema. Už cesta do dolu je pro Evropského člověka docela dobrodružství, protože vyjedete z už tak zapadlého Dawson City a jedete skoro dvě hodiny lesem po bahnitý cestě, která vede kolem Dredge číslo 4 a Discovery claimu, který začal zlatou horečku a po hřebenech hor až dojedete do údolí řeky Sulphur creek a za 20 minut jste namístě. Takže typickej důl v Klondike area vypadá jako navožený kontejnerový baráčky doprostřed hlubokých lesů, poháněný naftovým generátorem a kolem je strašná spousta starý i nový mechanizace, protože se nacházíte tak daleko, že se nic nevyplatí odvézt a někde v okolí je díra (pit hole) ze který se kope materiál kolem bedrocku a postupně sype do obrovskýho Sluice Boxu (wash plant, rýžovacího stroje) a tohle celý se podle informací z kontrolních vrtů přemisťuje okolo tábora.
Náš důl měřil na délku nějakých 8km a okolo 300m na šířku, což se mí zdálo dost ale postupným prozkoumáváním celý oblasti jsem narazil na doly obrovských korporátů, který se
skládá i třeba z několika takhle velkých samostatně fungujících jednotek s vlastníma letištěma a podobně. Naštěstí veškerá mechanizace je opravdu jednoduchá a celá práce se točí jen okolo toho, udržet všechno v běhu bez zbytečných prostojů. Takže relax, tvrdá práce, čistá hlava, a díky 24 hodin dennímu světlu se dá pracovat furt.
Prvních 10 dní jsem zlato vůbec neviděl, protože se všechno nechává v rohožích až se strojem prožene celý jeden výkop, takže všechno bylo jen o tom ráno přijít, promazat stroje, udělat údržbu, zapnout, rozjet mašiny a zbytek dne kontrolovat
jestli všechno jde tak jak má. Občas všem udělal radost nález mamutího klu, nebo artefaktu ze zlaté horečky, jako třeba přilby, kusu nástroje, nebo svačinové krabice. Zaujalo mě že těžba zpravidla probíhá na už vytěžené půdě. Někdy před 100 až 50ti lety celou krajinu obrátily naruby dredge, jakoby lodě, který nonstop jeli a posouvali se i se svým rybníčkem a převracely úplně všechno vzhůru nohama, díky čemuž v podstatě každý údolí vypadá jako měsíční krajina, ale ty stroje byly tak nedokonalé a nedokázaly se dostat na
původní bedrock, že se vyplatí kopat znovu. Na našem claimu se bedrock nacházel v šesti metrech na úrovni permafrostu, takže byla opravdu potřeba těžká technika, aby měl člověk nějakou šanci něco nakopat. Po deseti dnech přišla ta chvíle, celý pit byl překátrovaný, a sluice box napěchovaný zlatem.
Veškerý materiál z rohoží se vymyl do velké vany, a pak přenosil do stanu s menším trommelem kde z jedné strany padalo kamení a holky v něm hledaly nuggety a z druhé strany už se krásně zlatilo a magnetem se separovalo železo a do kýble padalo už skoro jen zlato. Furt to ale nebylo ono, takže jsme se dostali do další fáze na Shaking table (Miller table), který oddělil i poslední zbytky železa dostatečně pro odběratele a mohlo se jít tavit. Zlato se nejdříve zvážilo, vyšlo nám nějakých 5kg zlata, připravila se výheň a odlila zlatá cihlička a začala párty u ohně.
Další práce spočívali zejména v zasypání vykopaného pitu, navezení zeminy na povrch, aby se uchytila vegetace a oblast nevypadala jako měsíční krajina, jak jí nechali zlatokopové v minulém století a vytvoření nového pitu, údržba na strojích a po nějakých 3 týdnech se celá akce opakovala. Tentokrát ale množství zlata ve sluiceboxu značilo bohatou nadílku, tak se jedno vymývání rohoží udělalo ještě v průběhu kopání a na konci nám vyšlo nějakých 12kg zlata. A pak už jen připravit důl na zimu a začátkem října odjet, protože to už se teploty drží
celý den jen pod nulou.
Já musím říct, že jsme si všichni celý léto užili a celá kultura kolem kopání zlata nás nadchla tak moc, že opravdu zvažujeme pořídit si svůj důl, jen pro nás tři, na léto. Je to vlastně takový zhmotněný dětský sen, kdy se celá práce motá okolo stavení hrází, vytváření toků, hledání pokladu a to celé děláte obrovskýma mašinami se kterýma jsme si všichni jako děti hráli a obdivovali je. Kultura zlatokopectví nás nadchla tolik, že jsme se po konci sezóny rozhodli udělat výlet po stopách zlatých horeček až na jih Baja California v mexiku. Navštívili jsme historické památky a doly v Britské Kolumbii, pár dní strávili v pohoří Klamath v severní Californii ve městě Viewerville, což je vetší a rozvinutější obdoba Dawsonu a leží na Legendární zlatonosný řece Trinity River, kde se nám i podařilo seznámit se s místním zlatokopem, který na řece vlastní několik claimů a nechal nás u něj rýžovat a využít jeho sluicebox (rýžovací splav), projeli jsme se kolem ještě známější Klamath River, přejeli Sierra Nevada, projeli El Dorado a navštívili slavné těžařské město Bodie v Nevadě, zavítali do několika zavřených dolů v Arizoně, strávili čas v legendárním městě El Triunfo v Baja California Sur v Mexiku a skončili na řece El Migriňo, kde byly donedávna největší doly na celé Baja až jsme se vrátili na Yukon, projeli opačným směrem slavnou Chlikoot trail a teď bydlíme a pomáháme v lyžařském městečku s výhledem na Chlikoot pass.
Kromě neustálých poukazů na zlaté horečky a zajímavostí z těžařské historie po celé naší cestě nás zaujalo, jak vlastně je krajina po placer miningu všude naprosto stejná, a že vlastně bohatou oblast na zlato poznáte podle toho, že je to teď obrovská kamenná pláň a že se vyplatí investovat peníze do technologií, které umožní provádět těžbu šetrně k přírodě, ekologicky a investovat do reklamací zničených oblastí. Protože to jak těžba probíhala dřív v porovnání s tím jak probíhá dnes, v mnoha případech není opravdu nic hezkého a nechává to následky na krajině i po desítkách let. Navíc když třeba na Yukonu těžba probíhá v tak odlehlých oblastech, kam se dá dostat ,třeba jen letadlem a závisí to tak opravdu jen na zodpovědnosti každého těžaře.
Video ze zlatého Yukonu:
- Autor textu, fotografií a videa: Jirka Vopelka
- Instagram kameramana, zlatokopa
- Podívejte se na další článkny ze světa zlata.
Fotogalerie:
